VŠUDE KOLEM NÁS JENOM ZDRAVÝ SVĚT? Díl 2.

CVIČ! MAKEJ! DŘI DO ROZTRHÁNÍ!

 

Vítám vás všechny u svého druhého dílu této série, ve které se pouštím do tématiky ZDRAVÉ STRAVY a vše s ní spojeného. Pevně doufám, že se vám první téma líbilo a navnadilo vás ke sledování této série. Za jakoukoliv odezvu budu jenom rád.

Jak už napovídá samotný název, v tomto článku bych rád probral tématiku pohybu a jeho vlivu nejen na naše zdraví. No nic, neotálejme a pusťme se s vervou do toho!

 

Zdravá strava … jen ta je cestou k úspěchu?

Když už se do něčeho pustíme, tak bychom to měli dělat naplno. To přece dává smysl. Nejde jen o naše koníčky, ale prostě o cokoliv: o práci, o školu … pokud to všechno děláte z donucení a nebaví vás to, kde je pak smysl toho všeho snažení?

„Proč to vlastně děláme?“

Nejen že se pak trápíte, navíc tomu pak nedáváte tolik, kolik byste reálně třeba mohli.

Stejné je to i v tomto případě. Pokud se tedy vydáte na zdravější cestou životem, počítejte s tím, že nic nebude ZADARMO, výsledky nepřijdou hned a samy. Musíte přemýšlet, zkoumat, vidět jak a na co vaše tělo reaguje. Ne každého to asi chytne, možná to i časem vzdá, ale garantuji vám, že pokud vytrváte, jednou budete šťastni za tohle rozhodnutí.

Samozřejmě se najdou momenty, kdy se nám NECHCE a nebo NEMÁME ČAS. A to je panečku velmi často. Věřte mi, že každý si projde krizí, ať už chce nebo nechce. Říká si pak, jestli to všechno snažení vůbec někam vede. Výsledky se nedostaví hned, je to běh na dlouhou trať a je pouze na vás, jak ho zvládnete.

 

Hýbeme se a kroutíme

Obecně platí, že jakýkoliv pohyb je dobrý. Už třeba jen obyčejným chozením děláte něco pro své zdraví. Ano, opravdu! Celé tělo se hýbe, zapojujete důležité partie svého těla a tělo tolik netrpí, jako kdybyste dělali něco náročnějšího.

Jen se podívejte, jaké problémy mají třeba vrcholoví sportovci po konci aktivní kariéry. Kolik zranění během sportovního života prodělali a jak se to všechno ve stáří nakonec více či méně projeví. Nedávno se v rozhovoru na DVTV k tomuto tématu taky rozpovídala bývalá alpská lyžařka a mistryně světa ve slalomu Šárka Strachová:

„Vrcholovým sportem si tělo ničíte. Trénink vlastně funguje na principu stresu, kdy neustále tělo stresujete.“

 

A tak to prostě na té nejvyšší úrovni funguje. Jakým peklem si mnohdy musí procházet tito atleti, aby měli co nejlepší výsledky, je pro laika něco nepochopitelného, úkazy z jiného světa. Oni v určitých případech nejdou na hranici svých možností, oni jdou až daleko za ní, což asi z logiky věci není moc dobře.

Nic se nemá přehánět, pokud jednoduše cítíte, že vaše tělo toho má dost a potřebuje pauzu, dopřejte mu ji. Pokud naopak oplýváte energií, byla by škoda ji nezúročit.

 

Mám pro tebe plán, drž se ho!

Ano. Mnoho z nás dá ze začátku na rady koučů, a nechá si vytvořit vlastní individuálním plán šitý na míru. A proč vlastně ne? Informace nám chybí, nevíme, co a jak, tak kouč či výživový poradce můžou být správnou volbou.

Pokud je plán dělaný opravdu na míru klienta, tak je to jenom dobře. Důležité je však s klientem neustále pracovat, diskutovat, hodnotit. Ne vše se může osvědčit a ani neosvědčí, ne vše může nakonec být tím správným řešením.

Sám jsem si něčím takovým prošel, postupný vývoj, kdy jsem nakonec sám zjistil, co a jak a pomoc už jsem nepotřeboval a dokázal se svým programem pracovat sám. Mým koučem byl klučina, který byl zároveň studentem v tomto oboru. Nemůžu si ho vynachválit, konzultace a tréninky byly super a i díky jeho přístupu a ne takovém tom tlačení na pilu, jsem se měl chuť neustále zlepšovat a rozvíjet.

 

Má na to má práce (studium) nějaký větší vliv?

Sám taky vím, že je velký rozdíl, pokud vykonáváte fyzicky náročnou práci nebo pracujete třeba v kanceláři a k tomu všemu ve volném čase cvičíte a snažíte se nějakým způsobem hýbat. A mezi tím je panečku rozdíl, to mi věřte. To třeba přijdete pozdně odpoledne celí vyřízení a unavení nebo po noční směně a máte úplně přeházený režim. Oproti tomu když nemusíte dělat rukama a nemáte žádné 3 směnné provozy, tak byste té energie mohli mít dostatek.

Kdysi jsem slyšel pěkný názor, který zněl asi nějak takhle:

„Ti, co pracují manuálně a jejich práce je i fyzicky náročná, by si pak ve volném čase už neměli pohyb dopřávat a naopak by měli hledat něco, kde se trochu uklidní a zrelaxují, třeba knížku. Naopak lidi, kteří většinu dne prosedí třeba v kanceláři a jejich práce je náročná zase mentálně a stresově, by se po práci většinou měli vybít a pohyb je na to určitě ideální možností.“

S tím se naprosto ztotožňuji. Když jste třeba studentem, tak dobrou možností, po téměř „prosezeném a zabitém dnu,“ je třeba nějaká manuální brigáda. Možností je samozřejmě více: můžete si zajít do posilovny, jít si zaběhat, prostě dělat něco, kde trochu vypnete, zapomenete na práci a tělu dáte zabrat. Naopak někdo, kdo celý dne opravdu dře, jako kůň, už asi v sobě těžko najde nějakou chuť dát si do těla. Takový člověk zase potřebuje klid, třeba si vzít i tu dobrou knížku a nechat trochu zaměstnávat mysl.

 

Co z toho všeho tedy plyne?

Ať už děláte cokoliv, v první řadě vždycky poslouchejte své tělo! Pokud vám vyšle signály, že už nemůže, zbytečně ho nepřetěžujte, nesnažte si něco dokazovat, výsledky by se stejně nedostavily a mohlo by to být ve finále ještě horší.

Pokud však oplýváte dostatkem energie, vynaložte ji na něco smysluplného.

Pohyb je tak krásná věc, jde o to najít aktivitu, u které nebude něco dělat jen z donucení, ale která vás opravdu bude BAVIT. Může se to zdát jako klišé, ale je tomu tak. Já si takhle zamiloval třeba tenis, cyklistiku nebo horské túry, nejen že vím, že něco dělám pro své tělo, ale ještě mě to baví a užívám si to, a tak by to přeci mělo být, nemyslíte?

 

Autor: Lukáš